Založení Jednoty Sokolské
Jednota
Sokolská byla v Tučapech založena 8. srpna 1920. Byla pobočkou jednoty
soběslavské. Zásluhu o její založení měli hlavně František a Jan Broukalové a Josef Tomšík. Při zakládání přednášel o sokolství bratr Per
Strnad, profesor a vzdělavatel soběslavské jednoty.
26. září 1920 byla konána ustavující valná hromada za přítomnosti bratra
Rudolfa Buriana, činovníka jednoty bechyňské a za účasti 27 našich členů. Do prvního
výboru byli zvoleni:
Starosta: František Verner
Místostarosta: Marie Brožková
Náčelník: František Broukal
Náčelnice: Krista Menšíková
Vzdělavatel: Josef Menšík
Členové výboru: MUDr. Havel, R. Drsová, M. Herzová, M. Jungmanová, Fr. Martínek, J. Peterka, Ledvinová a Ondřej.
Náhradníci: Staněk, Ledvina, Picková, Ondřejová
Revize účtů: Broukal, Husáková
Náhradník: Josef Tomšík
Zároveň byla stanovena výše příspěvků: zápisné 2 K, organizační příspěvek 2K, členský příspěvek 2K, dorost 1 K, žáci 50 hal. Invalidé nic
Na první výborové schůzi 3. října 1920 byli zvoleni:
Místonáčelník: Karel Kundrát
Jednatel: František Martínek
Knihovník: Jan Peterka
Pokladník: M. Jungmanová
Správce domu: Josef Tomšík
Již v r. 1921 se Sokol zajímal o koupi židovské modlitebny (synagogy), aby bylo kde cvičit. Žádost byla zamítnuta a tak byla pronajata místnost od p. Dvořáka, majitele hostince „U modré hvězdy“, za měsíční poplatek 20 K. Ten v roce 1921 se stal členem Sokola a zdarma půjčil tři místnosti ke cvičebním účelům. V následujícím roce však vystoupil z členství, zároveň dal výpověď z propůjčených místností a opět nebylo kde cvičit. Pouze v letním období na letním cvičišti, na hrázi rybníka Pokoj poblíž splavu a části louky pod hrází. Na hrázi byla instalována konstrukce pro hrazdu a kruhy. Bylo zde i doskočiště. To vše se souhlasem majitelky velkostatku paní Weberové. Od května 1923 znovu pronajaty od pana Dvořáka tři místnosti, které byly uvolněny po učitelce Jungmanové. Měsíční nájemné činilo 40 K a bylo zaplaceno na 2 roky dopředu. Tyto místnosti pak sloužily jako spolkové i cvičební. Sice moc nevyhovovaly, ale musely stačit.
Od r. 1927 se v letním období cvičilo již na školním cvičišti (pozemek, kde stojí budova Základní a mateřské školy).
V r. 1932 se sokolského sletu zúčastnilo 10 mužů a žen, na naše poměry vůči větším jednotám to byla účast více než dobrá. Vždyť členů bylo asi jen 50.
V témže roce se konaly oslavy 100. narozenin zakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše, za účasti sportovního klubu Tučapy a místních hasičů. Na jeho počest byla pojmenována celá nová čtvrť v Tučapech čtvrtí a ulicí Tyršovou, pojmenování se ale nevžilo a zaniklo (dnes opět Hajka).
Úsilí o získání izraelské modlitebny (synagogy) se přece jen setkalo s úspěchem. V roce 1933 koupil od židovské obce tuto budovu pokladník jednoty Jindřich Křivan. Jako vlastník dovolil, aby se zde cvičilo za „přiměřené“ nájemné – zdarma. Byl to, možno říci, dar Sokolu. Hned se začalo s nejnutnějšími úpravami, které členové prováděli s nadšením zdarma. V té době došlo ke změně starosty Sokola. Na místo Jindřicha Hemera nastoupil MUDr. František Přichystal. Vedením oprav „Sokolovny“ byl pověřen Matěj Poslušný obětavý člen jednoty.
Počátkem května roku 1934 byla sokolovna přepsána smlouvou o koupi na jednotu. 6. července 1934 došlo k slavnostnímu otevření sokolovny za účasti hojného počtu místních občanů a členů Sokola ze Soběslavi, Černovic, Deštné, Tábora a Želče. Ti se té podíleli na odpoledním veřejném vystoupení u Pokoje.
V roce 1938 se členové – ženy i muži – zúčastnili jako cvičící všesokolského sletu v počtu dvanácti.
V době okupace došlo nařízením říšského protektora v říjnu 1940 ke zrušení všech Sokolských organizací. Majetek, pokud říšský protektor neučiní jiná opatření, propadá ve prospěch Říše. Sokolovna se vším všudy byla zapečetěna. Bylo zde také uloženo veškeré zboží, zabavené v obchodech občanů židovské příslušnosti.
Během války opustili řady Sokola Jindřich Křivan, dlouholetý a obětavý pokladník (+ 25.10.1944), Václav Kundrát (padl v Praze na barikádách 6.5.1945) a v koncentračním táboře byl umučen Leopold Ančerl, otec později světoznámého dirigenta Karla Ančerla.
Bezprostředně po skončení 2. světové války se začala činnost po všech stránkách opět probouzet. Po vyčištění sokolovny začaly cvičit všechny složky. U příležitosti otevření měšťanské školy byla uspořádána tělovýchovná poválečná akademie s velmi dobrým výsledkem.
V tomto předsletovém roce (1947) dochází v jednotě k velkému oživení činnosti za náčelnictví Josefa Knota a náčelnice Marie Hemerové. Pilně se nacvičovalo na slet. Aby byla příprava dokonalá, byly zakoupeny gramofonové desky se skladbami a nový gramofon. Cvičilo 17 mužů, 14 žen, 15 dorostenek, 22 žákyň, 10 mladších žákyň a 12 žáků. Tito se zúčastnili okrskového cvičení ve Veselí a župního sletu v Táboře.
Do sletového roku vstoupila TJ Sokol Tučapy se 128. členy.
V té době se k větší činnosti přihlásil oddíl kopané.
V Sokolském bytí došlo v padesátých letech k velkým změnám. Sokolské slety byly zrušeny, byly nahrazeny spartakiádami. Na místě Sokola vzniká ČSTV – Československý svaz tělesné výchovy. Předsedou jeho místní organizace v Tučapech, dříve starostou Sokola, se stal Josef Tomšík.
V r. 1950 se stal předsedou Josef Knot a tuto funkci vykonával až do r. 1962, tedy ze všech vedoucích funkcionářů v předrevoluční éře nejdéle.
V roce 1950 se uvažovalo o vybudování sportovního areálu. K jeho realizaci došlo v letech 1956 – 1958. Plány na stadion ochotně zdarma provedl stavitel Cvach ze Soběslavi. Hodnota díla dle rozpočtu a plánu byla na tehdejší poměry veliká – přes 300.000,– Kč. Odpracováno bylo téměř 10 000 brigádnických hodin nejen členy Sokola, ale i ostatními občany obce. Hlavními aktéry při organizování a uskutečňování tohoto odvážného činu byli J. Knot a Fr.Hemer. Dále to byli J. Vyhlídka, Fr. Kouba a Jaroslav Čížek.
Co se vlastně provádělo:
- Přeskupení desítek kubíků zeminy na rozšíření hrázek mezi potokem a hřištem
- Zhotovení laviček na hrázce a výsadba stromů kolem hřiště
- Úprava hrací plochy a pro kopanou a postavení nových branek
- Vybudování běžené dráhy. Na ní bylo navezeno 40 vagonu škváry. Položeno okolo ní přes 600 m obrubníků vlastní výroby
- Postavení šaten, bytu pro správce se sociálním zařízením včetně sprch a umývárny.
- Úprava doskočiště pro skok daleký a vysoký s navezením písku.
V poslední fázi prací bylo zavedení elektrického proudu a vybudování vodovodní přípojky do šaten i bytu. V roce 1957 bylo provedeno notářské převedení a zaknihování celého hřiště i s budovou do majetku Sokola.
V tomto roce kromě žáků v kopané si vedli velmi dobře muži ve stolním tenisu (vedoucí p. Stanislav Lhotka). Odbíjená se hrála pouze rekreačně.
V roce 1958 byl zhotoven taneční parket po vedením J. Vyhlídky. Dále bylo upraveno okolí šaten a zpevněná příjezdová cesta na hřiště navezeným popelem a odpadem z místní cihelny. Prvním uživatelem bytu se stal bratr Jaroslav Čížek, se kterým byl sepsána nájemní smlouva.
V r. 1959 byla také otevřena zrekonstruovaná sokolovna kde vznikl cvičební sál s parketovou podlahou. Vedle byla postavena nářaďovna. Z chodby se vchází do šaten, sice menších, ale vyhovujících. S nimi sousedí sociální zařízení pro ženy a muže. V prvním patře jsou vybudovány dvě místnosti, větší na schůze a podobné akce, ta menší jako odkládací ( jeden čas sloužila jako byt učitele.
V té době se také poprvé objevila na dlouhá léta významná tradice v Tučapech – pořádání „maškarních průvodů“, která ovšem po r. 1989 bohužel zanikla.
V roce 1962 se stal správce hřiště Jaroslav Černý. Obětavý činovník a velmi dobrý fotbalista. Právě od této doby převzal fotbalový oddíl téměř veškerou povinnost údržby areálu na hřišti.
V roce 1964 byl osvětlen taneční parket a v následujícím roce byla se souhlasem výboru zrušena běžecká dráha, protože oddíl kopané postoupil do vyšší soutěže a muselo být dle předpisů hřiště větších rozměrů.
V letech 1965-66 byla na žádost Tělovýchovné jednoty u bytu povolena výstavba kolny na skladování paliva pro správce hřiště a různého nářadí. Po získání staršího autobusu do majetku TJ bylo v roce 1969 rozhodnuto ke kolně přistavit garáž. To bylo provedeno v roce 1971 za přispění hlavně členů fotbalového oddílu. Následně bylo oploceno celé hřiště V roce 1978 byla šatna hostí zmenšena a vybudována kuchyně s koupelnou pro bytovou jednotku správce. V letech 1979-80 byla získána od Státního statku v Hejlově z dostihového závodiště kovová konstrukce tribuny s lavičkami. Její zastřešení a okolní úpravy byly provedeny v roce 1981. Skoro souběžně byla v šatnách provedena výměna podlahy a zavedeno ústřední topení do bytu a šaten. Osvětlení hřiště bylo provedeno v letech 1984-85. Dále bylo provedeno vyasfaltování prostoru před šatnami. Tím bylo získáno hřiště pro házenou, odbíjenou, nohejbal a tenis. V roce 1987 byla zakoupena stavební buňka, která zpočátku sloužila jako šatna žáků, následně byla předělána na klubovnu s výčepem.
Správci sportovního areálu:
Jaroslav Čížek
Jaroslav Černý
Vladimír Rakovčík
Jiří Klečacký
Radek Janů
Tomáš Leibl
Starostové a předsedové po roce 1945:
1946 – 1950 J. Tomšík
1950 – 1962 J. Knot
1962 – 1970 F. Carhoun
1970 – 1971 St. Lhotka
1972 – 1973 R. Nezval
1974 – 1979 Ing. K.Cihla
1980 – 1987 V. Peroutka
1988 – 1989 P. Leibl
1990 – 2011 J. Kubeš
2012 – 2017 P. Leibl
2017 – Vl. Šedivý